Minsk

Nějak to tu začínám flákat, no to teda brzo...

Tento týden trávím v Bělorusku, zítra, tedy vlastně už dnes, se vracím zpátky. Ale začnu od začátku.

Už se pomalu stává tradicí, že letadlo nestartuje kdy má. Zpoždění 5-15 minut bych nekomentoval, ale místo 11:30 jsem tentokrát z Prahy odlétal až ve 13:00 (v pondělí). Letadlo bylo poloprázdné a místo u exitu mělo opět své neocenitelné výhody (hlavně pak hooodně místa na nohy; tip - pokud si můžete vybrat, kde budete sedět, tak v menších airbusech je exit nad křídlem v desáté řadě - i když si nejsem jistý, jestli různé společnosti nemají různě konfigurovaný interiér). Cesta naprosto v pohodě.

Minské letiště je překvapivě malé. Má to svoji logiku - není tranzitní, pouze cílové (na tranzit je tu Moskva). Běloruští imigrační úředníci jsou důležití jako zpožděná tramvaj (blbé přirovnání). Nejdřív jsem nadvakrát vyplňoval formulář (páč jsem vůl a nevšiml jsem si, že má kromě líce i rub). Pak se úředník hrozně podivoval mému pozvání z hotelu a studoval ho upřeně asi deset minut (myslím si, že se ten papír pokoušel zhypnotizovat a dostat z něj přiznání).

Pak jsem platil 180 € za vízum, což byl celkem problém, protože mi neustále vraceli bankovky s tím, že jsou poškozené (uprostřed v ohybu měly asi pětimilimetrovou trhlinu). Ty mi posléze došly. Řekl jsem mu, že žádné jiné nemám a že tyhle jsou naprosto v pořádku a že co s tím teda hodlá dělat. Chvíli se tvářil jak měsíček na hnoji, ale pak kapituloval. No prostě pan důležitý.

Vinou všeho výše jmenovaného jsem samozřejmě dorazil asi tak o tři hodiny později, než bylo plánováno. Yauhen, kolega, mě vyzvedl na letišti a odvezl mě do naší kanceláře. Odtud byl následně plán jít si zabruslit (jojo, východní pohostinnost), ale bohužel selhal v poslední fázi, kdy jsme zjistili, že kluziště za čtvrt hodiny zavírají. No nic, příště. Ale aspoň jsem dostal ochutnat pravou běloruskou zimu.

Hotel jenom v krátkosti - pokoj je velmi slušný čtyřhvězdičkový standard, snídaně naopak bída.

V úterý mě pozval Yauhen do sauny, kam chodí s kamarády. Velmi příjemná záležitost sama o sobě, ale když pak přišel chlápek (ex-fyzioterapeut ruského judistického mužstva) dělat masáž březovými větvičkami, nastalo blaho.

Jednoduše řečeno - nevěděl jsem co čekat, ale výsledek předčil všechny představy. Příjemně to hřeje, prokrvuje kůži, úžasně to voní. A když to celé skončí (nakonec vás polijou studenou vodou, že chytáte po dechu), lehnete si na záda (pod bedry a krkem máte březové větvičky, další dostanete na hrudník tak, aby vám zakrývaly ústa a vy jste mohli inhalovat jejich vůni) a je vám úžasně. Tak úžasně, že celý svět je vám ukradený.

Hm, zatím to vypadá, že si tady jenom užívám, ale já tu teda hlavně pracuju, jenom aby bylo jasno. Druhý kolega z firmy, kterého jsem tolik nevídal, se jmenuje Vitali. Zasvěcoval mě do tajů našeho frameworku. Je fajn, byl i v Česku a povídání s ním je pro mě možná jednodušší než s Yauhenem (ne kvůli angličtině, ale spíš kvůli naladění na stejnou vlnu).

Dnes jsem si poslechl koncert komorního orchestru a nějakého sboru (detaily dodám ev. později - mám leták, ale je v azbuce, kterou vládnu tak napůl). Bylo to fajn, v první půlce jsem usínal, ale to nebylo hudbou, nýbrž tím, že se mi chtělo spát. A na koncertě jsem viděl slečnu, která se nebezpečně blížila tomu, co bych nazval ideálem. No nic:-)

Apropos ženy - dost mě překvapilo, jak se tu umí oblékat elegantně. V průměru možná líp, než v Česku (ale tady nevylučuju to, že mě neoblouznila mírná exotičnost prostředí).

No - myslím, že už jsem toho napovídal dost. Možná ještě přidám Minsk II, pokud si vzpomenu na věci, které jsem chtěl říct, ale teď si je zrovna nevybavím.

Takže zítra snad hurá směr Praha.

(jo btw ztratil jsem jakýsi papírek, kde mi měli v hotelu potvrdit, že jsem tam byl - no snad mě na letišti pustí domů, hehe:-)