No nejel. Chtěl jsem, ještě včera, ale ranních minus pět mi to rozmluvilo celkem přesvědčivě. Není to teda tak děsná teplota, ale člověk na to musí mít oblečení (které, jak těm bystřejším z vás už došlo, nemám). Škoda, podívám se tam někdy příště.
Místo toho jsem se šel projít po Mannheimu. Asi tak půl hodinu cesty od hotelu se kolem Rýna rozkládá jakýsi Naturschutzgebiet Waldpark. Je to velký, hodně velký. Fotil jsem labutě, až si do notebooku nainstaluju něco rozumnýho na úpravu fotek, hodím je na Flickr (a ano, samozřejmě jsem si s sebou nevzal nic delšího než padesátku, takže jsem za nima lezl málem až do vody).
Procházka byla docela depresivní. Zima, šero a nějaký lidi jsem potkal v tom parku. Cestou k hotelu (mimochodem, mám úžasný orientační smysl - bez ironie, trefil jsem přesně:-) pak už nebyli skoro žádní lidi. To by vlastně mohl být dobrý námět na povídku - chlápek se jde projít v zimnědepresivním počasí a potkává čím dál míň lidí; když se vrací, všimne si, že už nepotkává žádný lidi - všichni prostě zmizí.
Hm, to je takový existenciální, že to snad i napíšu...
Dneska hodně internetu. Stále se konfrontovat s včerejším rozhodnutím není úplně snadný. Přesvědčovat někoho o něčem, čemu nechce věřit, je těžký. Teda spíš nemožný. Přemýšlím o tom, kde všude jsem udělal chybu (a ne, že by jich nebylo dost), ale v konečným důsledku na tom stejně nesejde. Některý věci zmizely a je nejlepší je pohřbít (což je legrační, vzhledem k tomu, že sleduju seriál, kde jsou upíři, kteří vstávají z hrobu...).
Mimochodem odbočka - Buffy (dokoukáno) a Angel (koukám) jsou dva seriály, který dokonale klamou tělem. Whedon je prostě bůh:-) Pokud máte rádi hlášky a nevadí vám občas trocha patosu, stojí to za trpělivost.
Co jsem to ještě chtěl... už nevím. Z některejch věcí jsem už unavenej, je načase se z nich vyspat a pak začít zčerstva (ha, metafora!).
Takže dobrou noc.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat