Minsk

Nějak to tu začínám flákat, no to teda brzo...

Tento týden trávím v Bělorusku, zítra, tedy vlastně už dnes, se vracím zpátky. Ale začnu od začátku.

Už se pomalu stává tradicí, že letadlo nestartuje kdy má. Zpoždění 5-15 minut bych nekomentoval, ale místo 11:30 jsem tentokrát z Prahy odlétal až ve 13:00 (v pondělí). Letadlo bylo poloprázdné a místo u exitu mělo opět své neocenitelné výhody (hlavně pak hooodně místa na nohy; tip - pokud si můžete vybrat, kde budete sedět, tak v menších airbusech je exit nad křídlem v desáté řadě - i když si nejsem jistý, jestli různé společnosti nemají různě konfigurovaný interiér). Cesta naprosto v pohodě.

Minské letiště je překvapivě malé. Má to svoji logiku - není tranzitní, pouze cílové (na tranzit je tu Moskva). Běloruští imigrační úředníci jsou důležití jako zpožděná tramvaj (blbé přirovnání). Nejdřív jsem nadvakrát vyplňoval formulář (páč jsem vůl a nevšiml jsem si, že má kromě líce i rub). Pak se úředník hrozně podivoval mému pozvání z hotelu a studoval ho upřeně asi deset minut (myslím si, že se ten papír pokoušel zhypnotizovat a dostat z něj přiznání).

Pak jsem platil 180 € za vízum, což byl celkem problém, protože mi neustále vraceli bankovky s tím, že jsou poškozené (uprostřed v ohybu měly asi pětimilimetrovou trhlinu). Ty mi posléze došly. Řekl jsem mu, že žádné jiné nemám a že tyhle jsou naprosto v pořádku a že co s tím teda hodlá dělat. Chvíli se tvářil jak měsíček na hnoji, ale pak kapituloval. No prostě pan důležitý.

Vinou všeho výše jmenovaného jsem samozřejmě dorazil asi tak o tři hodiny později, než bylo plánováno. Yauhen, kolega, mě vyzvedl na letišti a odvezl mě do naší kanceláře. Odtud byl následně plán jít si zabruslit (jojo, východní pohostinnost), ale bohužel selhal v poslední fázi, kdy jsme zjistili, že kluziště za čtvrt hodiny zavírají. No nic, příště. Ale aspoň jsem dostal ochutnat pravou běloruskou zimu.

Hotel jenom v krátkosti - pokoj je velmi slušný čtyřhvězdičkový standard, snídaně naopak bída.

V úterý mě pozval Yauhen do sauny, kam chodí s kamarády. Velmi příjemná záležitost sama o sobě, ale když pak přišel chlápek (ex-fyzioterapeut ruského judistického mužstva) dělat masáž březovými větvičkami, nastalo blaho.

Jednoduše řečeno - nevěděl jsem co čekat, ale výsledek předčil všechny představy. Příjemně to hřeje, prokrvuje kůži, úžasně to voní. A když to celé skončí (nakonec vás polijou studenou vodou, že chytáte po dechu), lehnete si na záda (pod bedry a krkem máte březové větvičky, další dostanete na hrudník tak, aby vám zakrývaly ústa a vy jste mohli inhalovat jejich vůni) a je vám úžasně. Tak úžasně, že celý svět je vám ukradený.

Hm, zatím to vypadá, že si tady jenom užívám, ale já tu teda hlavně pracuju, jenom aby bylo jasno. Druhý kolega z firmy, kterého jsem tolik nevídal, se jmenuje Vitali. Zasvěcoval mě do tajů našeho frameworku. Je fajn, byl i v Česku a povídání s ním je pro mě možná jednodušší než s Yauhenem (ne kvůli angličtině, ale spíš kvůli naladění na stejnou vlnu).

Dnes jsem si poslechl koncert komorního orchestru a nějakého sboru (detaily dodám ev. později - mám leták, ale je v azbuce, kterou vládnu tak napůl). Bylo to fajn, v první půlce jsem usínal, ale to nebylo hudbou, nýbrž tím, že se mi chtělo spát. A na koncertě jsem viděl slečnu, která se nebezpečně blížila tomu, co bych nazval ideálem. No nic:-)

Apropos ženy - dost mě překvapilo, jak se tu umí oblékat elegantně. V průměru možná líp, než v Česku (ale tady nevylučuju to, že mě neoblouznila mírná exotičnost prostředí).

No - myslím, že už jsem toho napovídal dost. Možná ještě přidám Minsk II, pokud si vzpomenu na věci, které jsem chtěl říct, ale teď si je zrovna nevybavím.

Takže zítra snad hurá směr Praha.

(jo btw ztratil jsem jakýsi papírek, kde mi měli v hotelu potvrdit, že jsem tam byl - no snad mě na letišti pustí domů, hehe:-)

Pracovní

První pracovní týden doma. Má to svoje výhody a nevýhody. Před druhou v noci jsem nešel spát ani jednou, ale za to vstávám až kolem půl desáté. A dneska v jedenáct (zamáčknul jsem budík a řekl si, že si ještě chvíli poležím... hodinku a půl).

Jak už jsem psal na Twitter, nejlíp se pracuje v noci. Přemýšlím proč, ale nejspíš to bude proto, že mě nemá co rozptylovat. I když - internet je tu pořád. Tak se mi asi i líp přemýšlí, nebo jinak nevím.

Seznamuju se s novýma věcma a docela to jde. Baví mě to! Když se tím prokousávám, programuju to a při tom to víc a víc chápu. Kouzlo poznávání. Nebo tak nějak.

Nevýhody jsou, že není moc zážitků. Když pominu to, že jsem si nějaký věci srovnal v hlavě, tak se skoro nic neděje. Řešil jsem cestu do Minsku, nakonec se ukázalo, že nemusím složitě vyřizovat vízum v Praze, ale stačí na běloruském letišti. Jen ta cena nebude 60 € jako v Praze, ale 180 €. No co se dá dělat. A taky nevím, co budu dělat, když mi ho nedají... ale na žádným seznamu myslím nejsem :-)

Včera čajovna - dýmka a sladký čaje (karamelový s mlíkem a šaj bil něco něco). Dobrý to bylo! Porsche stále nepojízdné, pouštění youtube a tak dále. Musím dát k dobru jednu story (ono to nebude tak legrační, jako naživo na místě, ale co už). Varování - je to trošku nerdovský, ne nutně pro každýho vtipný...

Bylo nebylo, v české kotlině byla jedna herně vývojářská firma. Ta vyrobila 3D střílečku, která byla docela realistická. Což zaujalo americkou armádu a objednala si ještě realističtější verzi pro své potřeby. Firma ji tedy vyrobila. "Hra" byla vypiplaná do nejmenšího detailu.

V lesích se proháněla zvěř, kterou bylo možné zastřelit, byly tam potůčky, jezírka, stromy. U jezírek poletovaly mušky, chodila tam pít ta zvěř. A tak dále, a tak dále. Máte představu. Všechno fungovalo jak mělo, jenom se občas stalo, že letící vrtulník zničehonic explodoval ve vzduchu. Nikdo do něj nestřelil, neměl závadu, prostě si explodoval.

Inu bug. Vývojáři začali zkoumat... zapnuli sledování, co se ve hře děje a po pročtení záznamů přišli na to, že vrtulníky vybuchují po střetu se čmelákem. Pokud si říkáte WTF, zvlášť při takové realističnosti, říkáte si správně. Tak začali hledat dá...

Při vývoji měl jeden z vývojářů problémy s letem čmeláka - nebyl dostatečně čmelákoidní. Tak upravoval jeho parametry (hmotnost, výkon) až dosáhl kýženého výsledku. A pak šel dál, fungovalo to jak mělo, takže co řešit.

Jenom nikdo nepočítal s tím, že se srazí vrtulník s třítunovým čmelákem...

No, nejspíš to není úplně přesnej popis, ale tak nějak to snad bylo :-)

A to je asi vše pro dnešek. Zítra je pátek a vypadá to na míň práce. A ač se to může zdát divný, začínám se těšit do Běloruska, zvědavost vítězí. V neděli Praha, na to se taky docela těším.

A dneska bych mohl jít spát před půlnocí... no uvidíme, chtěl bych, ale moc tomu nevěřím...

Zase doma

OT na začátek - je zajímavý vidět, jak lidi, co neměli nikdy čas, toho času najednou mají dost. Ono je to o chtění a ne, že ne. No, aspoň to vidím.

No jak napovídá titulek, jsem doma. Sice o dost později, než jsem plánoval, ale přece (a nestěžuju si). Původní plán byl ICE z Mannheimu do Frankfurtu 16:06 - 16:38, pak průchod rentgenem (super věc, když si vytisknete letenku, tak se nemusíte odbavovat, o frontu míň) a 19:05 let do Prahy, kde jsem měl být kolem osmé. Tj. plus mínus nejpozději v 23:00 doma...

No, plán by byl, ale člověk míní a počasí mění. Let byl přesunut nejdřív na 20:00 a pak cancelled. Po chvíli lítání po terminálu 2 jsem našel přepážku ČSA, kde mě posadili do letu Lufthansy ve 22:00 (ten je pro změnu na terminálu 1, takže hurá na automatický vláček). Ten už naštěstí nikdo nezrušil. Ale stejně jsme kvůli čekání na odmražování vzlétli až ve 23:00 (btw letadlo plný tak z jedné třetiny, seděl jsem u exitu, takže spooousta místa).

Mimochodem poznámka - když letíte v takovým počasí letadlem, tak to, že se vůbec hýbete poznáte snad jenom středním uchem a "zadkem". Z okýnka totiž kromě křídla a tmy není nic vidět. Takže by se to klidně dalo falšovat na zemi :-)

Nějak jsem se rozkecal, takže už jenom stručně. V Praze na autě asi sto kilo sněhu, špatné odbočení na karlovarskou dálnici laskavé, místo silnic bílá pláň, ježdění legrace (ya rly!)

Mnoho mnoho díků Zoe za nocleh (a ranní kafe a tak).

Cestování cestování cestování

Tak to, vážení přátelé, vypadá, že mě v týdnu od 18. čeká pobyt v Bělorusku, konkrétně v Minsku. Ta země mě nijak moc neláká, ale na druhou stranu si říkám, že to může bejt zajímavý. Protože upřímně - kdo z vás se tam kdy podívá? (teda já to taky zatím nevím jistě...)

Není to tak snadný, jako letět třeba do Německa. V Bělorusku je totiž zlej pan prezident, kvůli kterýmu udělal Zeman bububu a zavedl vízovej styk. Přeloženo do češtiny budu muset příští týden aspoň dvakrát do Prahy na ambasádu. To bude legrace...

Taky jsem se dneska poprvé svezl Mannheimskou tramvají. Zatím jsem z a do hotelu vždycky chodil pěšky (což je celkem slušná procházka, tak 25 minut), ale dneska sněžilo a neměl jsem náladu... Tramvaje tu mají tichý a docela pohodlný, ale nijak zvlášť odlišný od toho, co máme v Česku. Jenom jezdí na strašně legračně úzkých kolejích. Myslím, že jejich rozchod není ani dvoutřetinový proti tomu, co máme u nás. Člověk má pak pocit, že kdyby dost rychle běhal v tramvaji zleva doprava, tak ji rozhoupe. A ta si pak lehne na bok jako společensky unavený hroch. Buch.

(ono je to celý blbost, těžiště a tak... ale představa je to legrační:-)

Zajímavý to bude zítra. ICEčkem jedu do Frankfurtu na letiště, odkud mi krátce po sedmé letí letadlo, takže když všechno půjde dobře, budu v osm v Praze. Jenomže... má sněžit a hodně. Otázka, kde budu trávit víkend, se tedy může jevit jako poněkud předčasná...

Tak mi držte palce.

Poznámka na okraj - asi není normální čekat, když někomu zavoláte s dobrým úmyslem, že vás za to ještě seřve, co? Teda on to nikdo neudělal, ale proč mě to vůbec napadlo?

Jak jsem nejel do Heidelbergu

No nejel. Chtěl jsem, ještě včera, ale ranních minus pět mi to rozmluvilo celkem přesvědčivě. Není to teda tak děsná teplota, ale člověk na to musí mít oblečení (které, jak těm bystřejším z vás už došlo, nemám). Škoda, podívám se tam někdy příště.

Místo toho jsem se šel projít po Mannheimu. Asi tak půl hodinu cesty od hotelu se kolem Rýna rozkládá jakýsi Naturschutzgebiet Waldpark. Je to velký, hodně velký. Fotil jsem labutě, až si do notebooku nainstaluju něco rozumnýho na úpravu fotek, hodím je na Flickr (a ano, samozřejmě jsem si s sebou nevzal nic delšího než padesátku, takže jsem za nima lezl málem až do vody).

Procházka byla docela depresivní. Zima, šero a nějaký lidi jsem potkal v tom parku. Cestou k hotelu (mimochodem, mám úžasný orientační smysl - bez ironie, trefil jsem přesně:-) pak už nebyli skoro žádní lidi. To by vlastně mohl být dobrý námět na povídku - chlápek se jde projít v zimnědepresivním počasí a potkává čím dál míň lidí; když se vrací, všimne si, že už nepotkává žádný lidi - všichni prostě zmizí.

Hm, to je takový existenciální, že to snad i napíšu...

Dneska hodně internetu. Stále se konfrontovat s včerejším rozhodnutím není úplně snadný. Přesvědčovat někoho o něčem, čemu nechce věřit, je těžký. Teda spíš nemožný. Přemýšlím o tom, kde všude jsem udělal chybu (a ne, že by jich nebylo dost), ale v konečným důsledku na tom stejně nesejde. Některý věci zmizely a je nejlepší je pohřbít (což je legrační, vzhledem k tomu, že sleduju seriál, kde jsou upíři, kteří vstávají z hrobu...).

Mimochodem odbočka - Buffy (dokoukáno) a Angel (koukám) jsou dva seriály, který dokonale klamou tělem. Whedon je prostě bůh:-) Pokud máte rádi hlášky a nevadí vám občas trocha patosu, stojí to za trpělivost.

Co jsem to ještě chtěl... už nevím. Z některejch věcí jsem už unavenej, je načase se z nich vyspat a pak začít zčerstva (ha, metafora!).

Takže dobrou noc.

(Nový) začátek

Všichni mají nějakej blog, takže proč taky jeden nezkusit psát. Teda, že něco mají všichni, ještě neznamená, že to musím mít taky. Ale čas od času přijde impuls, kterej mě donutí něco udělat - a v tomhle případě je to založení tohoto blogu.

Jakej ten impuls je, nebo byl, není podstatný. Ale silnej byl teda dost, to zase jo. Kolem mě se změnila s novým rokem hromada věcí, přičemž tou druhou nejdůležitější je práce.

Dělám teď na vlastní triko a je jenom na mně, jak se mi bude nebo nebude dařit. Což je tak trochu dvousečný. Na jednu stranu to přináší dost svobody (a peněz, hehehe), na druhou stranu zase mnohem víc zodpovědnosti (ježiš to je fráze... no ale je to pravda).

Momentálně jsem v Mannheimu a zítra, ač středa, mě čeká den volna, protože v Německu mají svátek. Takže si možná zajedu do Heidelbergu. Což by mělo být krásný město. A nebo taky ne, protože je tady docela kosa. Teda ne, že by to nebylo krásný město, protože je kosa. To je samozřejmě blbost. To jako že tam nepojedu kvůli té zimě. Tak.

No, z předchozího je myslím dobře vidět, že nejsem zrovna dvakrát vypsanej. Což se časem snad spraví. A jestli ne, tak to tady radši zavřu. Kdysi jsem uměl psát; nevím, kdy a kde jsem to zapomněl. A lidi to i četli a líbilo se to.

Ale zapomněl jsem toho víc. Třeba být sám sebou. Nepotřebovat se obhajovat. Přemýšlet. Radovat se z poznávání a chápání věcí.

Taky se chci naučit hrát na klavír. Akorát se k tomu dostanu nejdřív za dva tři měsíce, protože je k tomu potřeba nástroj a místo, kam ho dát.

No a to by pro začátek mohlo stačit (stejně to tu nikdo nebude číst:-)

PS: O Silvestru mi jedna okouňačka řekla, že lidi vnímá přes jejich auru. A že jsem dobrej člověk a proto mě má ráda. Vůbec na tyhle věci nevěřím, ale bylo to to nejhezčí, co jsem za poslední dobu slyšel.