Elův občasník

Summer Wine II

2010-03-09T13:53:00.002+01:00

Jak se stane z písničky červ? Myslím tu příjemnější verzi. Už třetí den poslouchám/mám v hlavě různé verze Summer Wine (nejvíc tu z Das Wilde Leben a pak od Bona & The Corrs).

Když se to pokouším rozebrat sám pro sebe, tak konkrétně u téhle písničky budou důvodem dvě prolínající se melodie. Ty by navíc asi fungovaly i samy o sobě (přičemž je mi jasný, že líbivost melodie je hodně subjektivní). Ale dohromady... (čtěte - ty smyčce na pozadí jsou prostě boží!).

Otázka je, jestli to není v konečném důsledku vlastně jedno...

Summer Wine

2010-03-07T23:43:00.003+01:00

Někdo mi říkal, že moc nepíšu. A že bych měl psát snad i opilej. S tim teda nevím nevím. Radši budu psát, když budu chtít, žejo. Ale je fakt, že by z toho měli radost i další lidi. Tak uvidíme, no.

Koukám, že psaní subliminálních textů mi moc nejde a je to tak trochu kostrbatý, takže toho radši nechám a budu psát, jak mi to poleze přes prsty.

Co se vlastně událo od posledního postu? No - hodně a nic, minulý víkend jsem doslova pros..., přes týden makal a tenhle víkend procestoval. No dobře, to je hodně stručný.

Takže popořadě (ne nutně časové).

Aktivity - stará známá hra, se správnýma lidma ve správném prostředí výborná. Dodnes moc nechápu, jak někteří lidi uhádli některé mimické výstupy. Ale tu ropnou krizi jsem nakreslil pěkně, to zase jo! Zakončení už tak pěkné nebylo, protože to byl počátek minulého víkendu, ale za to ty Aktivity nemůžou, stejně, jako za to nemůže Biskupská vinárna na Šilingráku, které se tímto musím opět omluvit za nespravedlivé a expresivní zhodnocení kvality surovin jejich jídla.

Úterní pozdněnoční loučení mělo taky něco do sebe, i když bych se radši neloučil. No ale vzhledem k tomu, co dělám, vlastně jenom můžu držet hubu a krok :-)

Plzeň opět překvapila a to několikrát - pořadatelé Žebříku zjevně usoudili, že není nutné prodat lístků akorát do sálu, takže jsme s čezáky strávili větší část večera v sálobléhajících barech a chodili poslouchat jenom zajímavé věci. Navzdory třem redbullům a jedné coca cole se mi chtělo děsivě spát, ale v tom asi hrály roli ty panáky... Dál jsem zjistil, že některé plzeňské restaurace nečepují plzeň. No a posledním překvapením bylo vystřídání pátečního prosluněného města sobotním bílým. Nu což, nemůže být krásně v Brně a Plzni, může zůstat jenom jedno město...

V sobotu pak velká chuť počítat komáří štípnutí a následná cesta do Sázavy na krátkou návštěvu za ukecaným prckem, hyperaktivními psy a neuvěřitelně vlezlým kocourem. Jo a měl bych se v Osadnících naučit trošku taktizovat (budiž mi omluvou, že jsem to hrál podruhé a to asi po dvou letech).

Následný přesun zpět do Prahy za bráchou spojený s pozorováním likvidace následků hromadné nehody na D1 (fuj, tady mě asi kousl nějaký novinář) byl v poklidu (ale ta spojka by už fakt potřebovala vyměnit), byť zakončený neplánovaným driftem na poslední křižovatce (to mám z toho, že mě baví zatáčení přes ručku a tady to klouzalo trošku víc - na druhou stranu, jízda dveřma napřed je celkem sranda).

No a dnes stěhování, což je ostatně zjevně činnost, na kterou byla Oktávka stvořena (společně s jednou Fábií jsme převezli skoro všechno najednou). Jarov rozhodně lepší lokalita než überpanelák ve Troji - ať už pro bráchu nebo pro psa.

Po asi osmi měsících jsem viděl Bertu - vyrostla, ale pořád je to tele. I když tehdy v Chornicích byla neuvěřitelně ňuňu (což tenkrát nebyla sama btw).

No a to je asi tak všechno. "Hluboké" myšlenky si zase nechám na jindy. Tenhle týden by mě mělo čekat třetí Jordánsko, ale vzhledem k tomu, že už jsem to dvakrát slyšel (tedy ne, že by to nestálo za to:-), tak to přeskočím a přijdu až nakonec na víno spojené s oslavou dalších třicátin.

Ale už aby bylo úterý...

PS: Titulek je můj aktuální červ.

Karma

2010-02-21T23:45:00.002+01:00

Jenom aby bylo jasno - tohle nebude povídání o výrobci plynových kamen...

Tento týden jsem oslavil třicítku. A ať chcete nebo nechcete, asi pro každého je to důvod k zamyšlení a bilancování. Co se povedlo, co se nepovedlo, kam vlastně míříme... a tak dále a tak podobně. Narozeniny jsem měl ve středu a až teď se mi podařilo na chvíli zastavit a zamyslet se. A dochází mi, že se mi ani přemýšlet nechce, že to nepotřebuju. Není tohle samo o sobě už dost dobrej signál, že to asi nebylo špatný? Resp. že to bylo sakra dobrý?

Od středy, kdy se ten věk přelomil, jsem se skoro nezastavil. Měl jsem pozvánku od spolužačky ze základky (kterou jsem od osmé třídy viděl jenom jednou), ať se přijdu podívat na promítání a povídání o Jordánsku, kde byly s kamarádkou. A proč ne? Mám snad sedět doma?

Nebudu zabíhat do detailů, do Jordánska rozhodně pojedu; skončil jsem s "bandou" učitelů v restauraci U měděné pánve a bavil se jako už dlouho ne. S lidma, který jsem vůbec neznal, ale se kterýma to šlo úplně samo.

Někdy člověk prostě ví.

Takže jsem si ve čtvrtek přednášku zopakoval a tentokrát i vyfotil. Zajímavé je, že dvakrát totéž není totéž a člověk se dozví vždycky dozví trošku jiný věci :-)

V pátek byla Čejč. To je taková dědinka na jihu Moravy, kde jsou sklípky a kde se pravidelně schází banda SAP konzultantů a programátorů, která se třeba rok neviděla. Víno, ochlebníky, zábava. Skoro nic si nepamatuju... ne, že bych se tam zhulákal jak Anton aus Tirol, ale prostě toho bylo tolik, že se mi to všechno zamotalo dohromady a jsou z toho jenom útržky. Navíc se tím vším prolínala příjemná SMS konverzace.

No a sobota... ani nemám slov. Okouni mě dostali. Stručná SMS s GPS souřadnicema, kam se mám dostavit mě naprosto nepřipravila na to, co mě čekalo... Tolik lidí z tolika koutů republiky, myslím, že jsme s toho i s Vosje (druhá oslavenkyně) byli dost naměkko. Já teda určitě. Klafé, pak Panoptikum. Mohl bych se tu rozepsat, co jsem dostal a kdo všechno přišel, ale myslím bude stačit, když napíšu, že to není důležitý. Díky lidi.

A dnešek si zatím nechám pro sebe.

A proč tedy titulek Karma? Protože funguje, protože tenhle týden je jejím důkazem.

Dobrou noc, možná to příště víc rozvedu.

O snech

2010-02-03T14:13:00.002+01:00

Se snama je to děsně zajímavý. Teda - nemůžu mluvit o ostatních a ani citovat nějaké freudoviny, ale u mě to tak rozhodně je (asi teda nejen u mě, ale nebudu se odvolávat na ostatní).

Mám sny, jako každej (zbytečná věta je zbytečná). Jenže mě někdy dokážou ovlivňovat víc, než bych si kdy chtěl připustit. To máte tak - potkáte třeba hezkou holku. Řeknete si, že je hezká, ale nijak víc to neřešíte a ani o ní nepřemýšlíte. Prostě normálka, takových je denně i několik. A pak to přijde - sen. O ní. Nedá se říct, že by snad musel být nutně milostnej, to vůbec ne. Jenom jsem v tom snu s ní. Za pár dní si ani nepamatuju, o čem ten sen byl.

Ale zůstane za ním STOPA. Něco, co mi do mozku vyryje nápis "Tohle je ta pravá". Nevím proč. Naprosto netuším, co je to za featuru a co je sakra mýmu mozku do toho, do koho se zamiluju nebo ne. Notabene v noci, ve spánku! Asi se mi to stalo víckrát, pamatuju si ale dva případy, kdy mě to nasměrovalo k oněm slečnám - jednou neúspěšně (ale to jsem byl mladej a blbej a navíc se pak ukázalo, že kdybych nebyl tak blbej, mohlo bejt všechno úplně jinak) a podruhé úspěšně.

A vždycky to bylo sakra intenzivní.

No a teď mi někdo vysvětlete, co je tohle za fóry. Já se přece nebráním tomu, když se mi holka fakt líbí, si připustit, že jako jo. Ale ne, pán je blbej a jeho podvědomí ví nejlíp, co vlastně chce.

Jenže kdyby ty sny bylo jenom o tomhle. Ony jsou pak i další sny. Ty, který mi říkaj, že je někdo špatnej, protože v tom snu dělá špatný věci. A tyhle věci dělaj lidi, který mám jinak třeba rád nebo to jsou kamarádi.

Babo raď... Přece kvůli blbýmu snu nezanevřu na kamaráda nebo kamarádku? Ale proč si kvůli němu vyberu partnerku? Hm? A co je vlastně pravda - kecá mi podvědomí, nebo nekecá?

A sny můžou bejt někdy i pěkně zmatený. Přesněji řečeno kraviny na entou. A podle těch se fakt řídit nebudu. Ale možná je to celý o tom, že na mě moje podvědomí vrhá spoustu informací a já si je mám přebrat. A protože jsem duše optimistická, beru jenom ty dobrý.

Někdo jinej si zase ze snů bere jenom to špatný. Každýho volba, žejo.

PS: A vůbec nejhorší jsou divně pěkný sny o bejvalkách, který vás ráno nutí přemýšlet o tom, jestli by vlastně nebyl dobrej nápad té bejvalce zavolat... Jsou horší než trpaslíci. Fakt. (nevolám, nebojte)

Minsk

2010-01-22T00:25:00.003+01:00

Nějak to tu začínám flákat, no to teda brzo...

Tento týden trávím v Bělorusku, zítra, tedy vlastně už dnes, se vracím zpátky. Ale začnu od začátku.

Už se pomalu stává tradicí, že letadlo nestartuje kdy má. Zpoždění 5-15 minut bych nekomentoval, ale místo 11:30 jsem tentokrát z Prahy odlétal až ve 13:00 (v pondělí). Letadlo bylo poloprázdné a místo u exitu mělo opět své neocenitelné výhody (hlavně pak hooodně místa na nohy; tip - pokud si můžete vybrat, kde budete sedět, tak v menších airbusech je exit nad křídlem v desáté řadě - i když si nejsem jistý, jestli různé společnosti nemají různě konfigurovaný interiér). Cesta naprosto v pohodě.

Minské letiště je překvapivě malé. Má to svoji logiku - není tranzitní, pouze cílové (na tranzit je tu Moskva). Běloruští imigrační úředníci jsou důležití jako zpožděná tramvaj (blbé přirovnání). Nejdřív jsem nadvakrát vyplňoval formulář (páč jsem vůl a nevšiml jsem si, že má kromě líce i rub). Pak se úředník hrozně podivoval mému pozvání z hotelu a studoval ho upřeně asi deset minut (myslím si, že se ten papír pokoušel zhypnotizovat a dostat z něj přiznání).

Pak jsem platil 180 € za vízum, což byl celkem problém, protože mi neustále vraceli bankovky s tím, že jsou poškozené (uprostřed v ohybu měly asi pětimilimetrovou trhlinu). Ty mi posléze došly. Řekl jsem mu, že žádné jiné nemám a že tyhle jsou naprosto v pořádku a že co s tím teda hodlá dělat. Chvíli se tvářil jak měsíček na hnoji, ale pak kapituloval. No prostě pan důležitý.

Vinou všeho výše jmenovaného jsem samozřejmě dorazil asi tak o tři hodiny později, než bylo plánováno. Yauhen, kolega, mě vyzvedl na letišti a odvezl mě do naší kanceláře. Odtud byl následně plán jít si zabruslit (jojo, východní pohostinnost), ale bohužel selhal v poslední fázi, kdy jsme zjistili, že kluziště za čtvrt hodiny zavírají. No nic, příště. Ale aspoň jsem dostal ochutnat pravou běloruskou zimu.

Hotel jenom v krátkosti - pokoj je velmi slušný čtyřhvězdičkový standard, snídaně naopak bída.

V úterý mě pozval Yauhen do sauny, kam chodí s kamarády. Velmi příjemná záležitost sama o sobě, ale když pak přišel chlápek (ex-fyzioterapeut ruského judistického mužstva) dělat masáž březovými větvičkami, nastalo blaho.

Jednoduše řečeno - nevěděl jsem co čekat, ale výsledek předčil všechny představy. Příjemně to hřeje, prokrvuje kůži, úžasně to voní. A když to celé skončí (nakonec vás polijou studenou vodou, že chytáte po dechu), lehnete si na záda (pod bedry a krkem máte březové větvičky, další dostanete na hrudník tak, aby vám zakrývaly ústa a vy jste mohli inhalovat jejich vůni) a je vám úžasně. Tak úžasně, že celý svět je vám ukradený.

Hm, zatím to vypadá, že si tady jenom užívám, ale já tu teda hlavně pracuju, jenom aby bylo jasno. Druhý kolega z firmy, kterého jsem tolik nevídal, se jmenuje Vitali. Zasvěcoval mě do tajů našeho frameworku. Je fajn, byl i v Česku a povídání s ním je pro mě možná jednodušší než s Yauhenem (ne kvůli angličtině, ale spíš kvůli naladění na stejnou vlnu).

Dnes jsem si poslechl koncert komorního orchestru a nějakého sboru (detaily dodám ev. později - mám leták, ale je v azbuce, kterou vládnu tak napůl). Bylo to fajn, v první půlce jsem usínal, ale to nebylo hudbou, nýbrž tím, že se mi chtělo spát. A na koncertě jsem viděl slečnu, která se nebezpečně blížila tomu, co bych nazval ideálem. No nic:-)

Apropos ženy - dost mě překvapilo, jak se tu umí oblékat elegantně. V průměru možná líp, než v Česku (ale tady nevylučuju to, že mě neoblouznila mírná exotičnost prostředí).

No - myslím, že už jsem toho napovídal dost. Možná ještě přidám Minsk II, pokud si vzpomenu na věci, které jsem chtěl říct, ale teď si je zrovna nevybavím.

Takže zítra snad hurá směr Praha.

(jo btw ztratil jsem jakýsi papírek, kde mi měli v hotelu potvrdit, že jsem tam byl - no snad mě na letišti pustí domů, hehe:-)

Pracovní

2010-01-14T21:08:00.002+01:00

První pracovní týden doma. Má to svoje výhody a nevýhody. Před druhou v noci jsem nešel spát ani jednou, ale za to vstávám až kolem půl desáté. A dneska v jedenáct (zamáčknul jsem budík a řekl si, že si ještě chvíli poležím... hodinku a půl).

Jak už jsem psal na Twitter, nejlíp se pracuje v noci. Přemýšlím proč, ale nejspíš to bude proto, že mě nemá co rozptylovat. I když - internet je tu pořád. Tak se mi asi i líp přemýšlí, nebo jinak nevím.

Seznamuju se s novýma věcma a docela to jde. Baví mě to! Když se tím prokousávám, programuju to a při tom to víc a víc chápu. Kouzlo poznávání. Nebo tak nějak.

Nevýhody jsou, že není moc zážitků. Když pominu to, že jsem si nějaký věci srovnal v hlavě, tak se skoro nic neděje. Řešil jsem cestu do Minsku, nakonec se ukázalo, že nemusím složitě vyřizovat vízum v Praze, ale stačí na běloruském letišti. Jen ta cena nebude 60 € jako v Praze, ale 180 €. No co se dá dělat. A taky nevím, co budu dělat, když mi ho nedají... ale na žádným seznamu myslím nejsem :-)

Včera čajovna - dýmka a sladký čaje (karamelový s mlíkem a šaj bil něco něco). Dobrý to bylo! Porsche stále nepojízdné, pouštění youtube a tak dále. Musím dát k dobru jednu story (ono to nebude tak legrační, jako naživo na místě, ale co už). Varování - je to trošku nerdovský, ne nutně pro každýho vtipný...

Bylo nebylo, v české kotlině byla jedna herně vývojářská firma. Ta vyrobila 3D střílečku, která byla docela realistická. Což zaujalo americkou armádu a objednala si ještě realističtější verzi pro své potřeby. Firma ji tedy vyrobila. "Hra" byla vypiplaná do nejmenšího detailu.

V lesích se proháněla zvěř, kterou bylo možné zastřelit, byly tam potůčky, jezírka, stromy. U jezírek poletovaly mušky, chodila tam pít ta zvěř. A tak dále, a tak dále. Máte představu. Všechno fungovalo jak mělo, jenom se občas stalo, že letící vrtulník zničehonic explodoval ve vzduchu. Nikdo do něj nestřelil, neměl závadu, prostě si explodoval.

Inu bug. Vývojáři začali zkoumat... zapnuli sledování, co se ve hře děje a po pročtení záznamů přišli na to, že vrtulníky vybuchují po střetu se čmelákem. Pokud si říkáte WTF, zvlášť při takové realističnosti, říkáte si správně. Tak začali hledat dá...

Při vývoji měl jeden z vývojářů problémy s letem čmeláka - nebyl dostatečně čmelákoidní. Tak upravoval jeho parametry (hmotnost, výkon) až dosáhl kýženého výsledku. A pak šel dál, fungovalo to jak mělo, takže co řešit.

Jenom nikdo nepočítal s tím, že se srazí vrtulník s třítunovým čmelákem...

No, nejspíš to není úplně přesnej popis, ale tak nějak to snad bylo :-)

A to je asi vše pro dnešek. Zítra je pátek a vypadá to na míň práce. A ač se to může zdát divný, začínám se těšit do Běloruska, zvědavost vítězí. V neděli Praha, na to se taky docela těším.

A dneska bych mohl jít spát před půlnocí... no uvidíme, chtěl bych, ale moc tomu nevěřím...

Zase doma

2010-01-09T23:11:00.003+01:00

OT na začátek - je zajímavý vidět, jak lidi, co neměli nikdy čas, toho času najednou mají dost. Ono je to o chtění a ne, že ne. No, aspoň to vidím.

No jak napovídá titulek, jsem doma. Sice o dost později, než jsem plánoval, ale přece (a nestěžuju si). Původní plán byl ICE z Mannheimu do Frankfurtu 16:06 - 16:38, pak průchod rentgenem (super věc, když si vytisknete letenku, tak se nemusíte odbavovat, o frontu míň) a 19:05 let do Prahy, kde jsem měl být kolem osmé. Tj. plus mínus nejpozději v 23:00 doma...

No, plán by byl, ale člověk míní a počasí mění. Let byl přesunut nejdřív na 20:00 a pak cancelled. Po chvíli lítání po terminálu 2 jsem našel přepážku ČSA, kde mě posadili do letu Lufthansy ve 22:00 (ten je pro změnu na terminálu 1, takže hurá na automatický vláček). Ten už naštěstí nikdo nezrušil. Ale stejně jsme kvůli čekání na odmražování vzlétli až ve 23:00 (btw letadlo plný tak z jedné třetiny, seděl jsem u exitu, takže spooousta místa).

Mimochodem poznámka - když letíte v takovým počasí letadlem, tak to, že se vůbec hýbete poznáte snad jenom středním uchem a "zadkem". Z okýnka totiž kromě křídla a tmy není nic vidět. Takže by se to klidně dalo falšovat na zemi :-)

Nějak jsem se rozkecal, takže už jenom stručně. V Praze na autě asi sto kilo sněhu, špatné odbočení na karlovarskou dálnici laskavé, místo silnic bílá pláň, ježdění legrace (ya rly!)

Mnoho mnoho díků Zoe za nocleh (a ranní kafe a tak).

Cestování cestování cestování

2010-01-07T23:03:00.002+01:00

Tak to, vážení přátelé, vypadá, že mě v týdnu od 18. čeká pobyt v Bělorusku, konkrétně v Minsku. Ta země mě nijak moc neláká, ale na druhou stranu si říkám, že to může bejt zajímavý. Protože upřímně - kdo z vás se tam kdy podívá? (teda já to taky zatím nevím jistě...)

Není to tak snadný, jako letět třeba do Německa. V Bělorusku je totiž zlej pan prezident, kvůli kterýmu udělal Zeman bububu a zavedl vízovej styk. Přeloženo do češtiny budu muset příští týden aspoň dvakrát do Prahy na ambasádu. To bude legrace...

Taky jsem se dneska poprvé svezl Mannheimskou tramvají. Zatím jsem z a do hotelu vždycky chodil pěšky (což je celkem slušná procházka, tak 25 minut), ale dneska sněžilo a neměl jsem náladu... Tramvaje tu mají tichý a docela pohodlný, ale nijak zvlášť odlišný od toho, co máme v Česku. Jenom jezdí na strašně legračně úzkých kolejích. Myslím, že jejich rozchod není ani dvoutřetinový proti tomu, co máme u nás. Člověk má pak pocit, že kdyby dost rychle běhal v tramvaji zleva doprava, tak ji rozhoupe. A ta si pak lehne na bok jako společensky unavený hroch. Buch.

(ono je to celý blbost, těžiště a tak... ale představa je to legrační:-)

Zajímavý to bude zítra. ICEčkem jedu do Frankfurtu na letiště, odkud mi krátce po sedmé letí letadlo, takže když všechno půjde dobře, budu v osm v Praze. Jenomže... má sněžit a hodně. Otázka, kde budu trávit víkend, se tedy může jevit jako poněkud předčasná...

Tak mi držte palce.

Poznámka na okraj - asi není normální čekat, když někomu zavoláte s dobrým úmyslem, že vás za to ještě seřve, co? Teda on to nikdo neudělal, ale proč mě to vůbec napadlo?

Jak jsem nejel do Heidelbergu

2010-01-07T00:09:00.007+01:00

No nejel. Chtěl jsem, ještě včera, ale ranních minus pět mi to rozmluvilo celkem přesvědčivě. Není to teda tak děsná teplota, ale člověk na to musí mít oblečení (které, jak těm bystřejším z vás už došlo, nemám). Škoda, podívám se tam někdy příště.

Místo toho jsem se šel projít po Mannheimu. Asi tak půl hodinu cesty od hotelu se kolem Rýna rozkládá jakýsi Naturschutzgebiet Waldpark. Je to velký, hodně velký. Fotil jsem labutě, až si do notebooku nainstaluju něco rozumnýho na úpravu fotek, hodím je na Flickr (a ano, samozřejmě jsem si s sebou nevzal nic delšího než padesátku, takže jsem za nima lezl málem až do vody).

Procházka byla docela depresivní. Zima, šero a nějaký lidi jsem potkal v tom parku. Cestou k hotelu (mimochodem, mám úžasný orientační smysl - bez ironie, trefil jsem přesně:-) pak už nebyli skoro žádní lidi. To by vlastně mohl být dobrý námět na povídku - chlápek se jde projít v zimnědepresivním počasí a potkává čím dál míň lidí; když se vrací, všimne si, že už nepotkává žádný lidi - všichni prostě zmizí.

Hm, to je takový existenciální, že to snad i napíšu...

Dneska hodně internetu. Stále se konfrontovat s včerejším rozhodnutím není úplně snadný. Přesvědčovat někoho o něčem, čemu nechce věřit, je těžký. Teda spíš nemožný. Přemýšlím o tom, kde všude jsem udělal chybu (a ne, že by jich nebylo dost), ale v konečným důsledku na tom stejně nesejde. Některý věci zmizely a je nejlepší je pohřbít (což je legrační, vzhledem k tomu, že sleduju seriál, kde jsou upíři, kteří vstávají z hrobu...).

Mimochodem odbočka - Buffy (dokoukáno) a Angel (koukám) jsou dva seriály, který dokonale klamou tělem. Whedon je prostě bůh:-) Pokud máte rádi hlášky a nevadí vám občas trocha patosu, stojí to za trpělivost.

Co jsem to ještě chtěl... už nevím. Z některejch věcí jsem už unavenej, je načase se z nich vyspat a pak začít zčerstva (ha, metafora!).

Takže dobrou noc.

(Nový) začátek

2010-01-06T00:56:00.000+01:00

Všichni mají nějakej blog, takže proč taky jeden nezkusit psát. Teda, že něco mají všichni, ještě neznamená, že to musím mít taky. Ale čas od času přijde impuls, kterej mě donutí něco udělat - a v tomhle případě je to založení tohoto blogu.

Jakej ten impuls je, nebo byl, není podstatný. Ale silnej byl teda dost, to zase jo. Kolem mě se změnila s novým rokem hromada věcí, přičemž tou druhou nejdůležitější je práce.

Dělám teď na vlastní triko a je jenom na mně, jak se mi bude nebo nebude dařit. Což je tak trochu dvousečný. Na jednu stranu to přináší dost svobody (a peněz, hehehe), na druhou stranu zase mnohem víc zodpovědnosti (ježiš to je fráze... no ale je to pravda).

Momentálně jsem v Mannheimu a zítra, ač středa, mě čeká den volna, protože v Německu mají svátek. Takže si možná zajedu do Heidelbergu. Což by mělo být krásný město. A nebo taky ne, protože je tady docela kosa. Teda ne, že by to nebylo krásný město, protože je kosa. To je samozřejmě blbost. To jako že tam nepojedu kvůli té zimě. Tak.

No, z předchozího je myslím dobře vidět, že nejsem zrovna dvakrát vypsanej. Což se časem snad spraví. A jestli ne, tak to tady radši zavřu. Kdysi jsem uměl psát; nevím, kdy a kde jsem to zapomněl. A lidi to i četli a líbilo se to.

Ale zapomněl jsem toho víc. Třeba být sám sebou. Nepotřebovat se obhajovat. Přemýšlet. Radovat se z poznávání a chápání věcí.

Taky se chci naučit hrát na klavír. Akorát se k tomu dostanu nejdřív za dva tři měsíce, protože je k tomu potřeba nástroj a místo, kam ho dát.

No a to by pro začátek mohlo stačit (stejně to tu nikdo nebude číst:-)

PS: O Silvestru mi jedna okouňačka řekla, že lidi vnímá přes jejich auru. A že jsem dobrej člověk a proto mě má ráda. Vůbec na tyhle věci nevěřím, ale bylo to to nejhezčí, co jsem za poslední dobu slyšel.